Kouč Zörkler: Velké cíle jsme nerozkřikovali, přesto mužstvo chtělo kvalifikaci vyhrát

Obrázek uživatele HC Rodos

Pohádka skončila. Dveře zimního stadionu ve Dvoře Králové nad Labem se definitivně zavřely, led se může rozpustit a příznivci místního hokeje už se mohou soustředit i na běžné aktivity.

HC Rodos v mistrovském ročníku, kdy si připomínal výročí 100 let hokeje, prožil nejlepší sezonu ve své historii. V základní skupině druhé ligy skončil na druhém místě, následně vyhrál dramatické play off a ještě bojoval v kvalifikaci o postup do prvoligové baráže.

Majiteli klubu Vasilu Teodoridisovi se po dvou sezonách ovlivněných covidem podařilo splnit si sen a přivést do města druholigové Superfinále, jak bylo nazváno měření sil se soupeři z Tábora a Nového Jičína.

Dvoráci v kvalifikační skupině do posledních minut závěrečného duelu bojovali o prvenství, nakonec se ctí podlehli Táboru, když oba vzájemné duely s tímto soupeřem sledovalo více než pět tisíc diváků (doma 1206).

DRUHOLIGOVÉMU HOKEJI SE TAKÉ LETOS VĚNOVAL PORTÁL LIVESPORT.CZ

Zatímco Jihočechy čeká již v tomto týdnu baráž o účast v Chance lize proti Šumperku, dvorští hokejisté míří na zaslouženou dovolenou. Během ročníku 2021/2022 odehrál Rodos rekordních 60 (!) utkání. Mimochodem, profesionální hokejisté z Hradce Králové stihli v sezoně jen o jeden zápas více, pardubické pak Dynamo 64. Žádný jiný východočeský tým nekončil sezonu déle než Rodos.

Vedle hokejistů se jistě již na odpočinek těšil i dvorský lodivod JIŘÍ ZÖRKLER. Ten letos se svým týmem 40 zápasů vyhrál, ve dvaceti odešel poražen, bilance tedy velice dobrá. Jaká ale z jeho pohledu byla celá sezona? To už šéf lavičky prozradil v rozhovoru pro náš web.

Trenére, předně gratuluji k fantastické sezoně. Jakými slovy byste ji celou definoval?

Děkuji. Jako první mě napadají slova „Konec dobrý, všechno dobré“ (usmívá se). Ale po celou dobu tomu tak samozřejmě nebylo. Na začátku sezony nás všechny hlavně obcházel strašák v podobě covidu. Záhy se do toho přidalo nařízení, že mohou hrát jen očkovaní a upřímně, třetina mužstva včetně mě k němu neměla zrovna kladný vztah. Nakonec se povinným očkováním vše vyřešilo, ale férové tyhle podmínky určitě nebyly. Navíc od začátku sezonu provázely zdravotní problémy majitele klubu pana Teodoridise. Dlouhé týdny ležel v nemocnici a na tým to dopadalo, všichni hráči to vnímali a společně nás to mrzelo.

Jak klub mohl fungovat bez přítomnosti svého šéfa? Řekněme režiséra konečného úspěchu?

Příjemné to nebylo. Neustále se jeho stav řešil a my museli odpovídat na otázky, jak je pan Teodoridis na tom a zda vůbec dohrajeme sezonu. On s námi sice na zimáku nebyl, v kontaktu jsme ale byli neustále a klub nadále při všech svých možnostech řídil. A řídil jej tak, jak jej všichni známe – s plným zaujetím.

Co výsledkové hodnocení z vaší strany? Můžete klidně stručně.

Základní částí jsme i přes zmíněné okolnosti prošli velice slušně. Jasně, tak jako u všech jiných mužstev, i u nás tam se nějaké to zakolísání našlo. Ze všeho jsme se ale rychle dostali. Do vyřazovací fáze jsme šli z druhého místa. No a play off, to už máme všichni v živé paměti. To bylo něco fantastického. Jsem naprosto spokojen.

Jak říkáte, v základní části jste brali druhé místo, na první Letňany vám chyběly dva bodíky. Panovala s výkony v dlouhodobé fázi spokojenost?

Určitě! Pohybovat se po celou dobu mezi prvním a třetím místem bylo fajn. Neustále jsme se na vedoucí příčce střídali s Mostem, poté s týmem Letňan. Nejčastěji jsme myslím vedli tabulku my. Bylo to i tím, že žádný větší herní nebo výsledkový pokles u nás nenastal, vyhnuli jsme se jakékoliv delší krizi. Smolné porážky tam ale byly, vzpomenu třeba na tu domácí proti Děčínu, ta nás hodně mrzela a nakonec nás vlastně stála první příčku po základní části.

Bilance s jednotlivými soupeři v základní části
6 0 0 0 (18 bodů) Bílina 8:1, 12:6, 5:0k – 11:4, 7:2, 4:1
5 0 0 1 (15 bodů) Děčín 2:1, 3:4, 8:1 – 7:1, 7:3, 12:2
5 0 0 1 (15 bodů) Jablonec nad Nisou 6:0, 6:1, 6:4 – 4:3, 7:2, 3:5
4 1 0 1 (14 bodů) Nová Paka 6:4, 2:6, 9:2 – 3:1, 4:3p, 3:2
3 2 0 1 (13 bodů) Mostečtí Lvi 2:1, 2:1n, 3:2p – 2:0, 3:5, 4:2
1 2 0 3 (  7 bodů) Letňany 0:2, 1:0, 4:3n – 2:9, 2:1n, 3:4
2 0 0 4 (  6 bodů) Hronov 1:2, 3:5, 7:5 – 4:0, 4:10, 3:4

Předsezonním cílem klubového vedení bylo vítězství v play off skupiny Sever. Věřil jste, že to tým dokáže?

Stoprocentně jsem týmu věřil. Už jen nějakou tou skladbou tréninků jsme si za svým cílem šli. V tréninkových cvičeních byly v sezoně neustále nějaké kondiční aspekty, někdy to hráči poznali, jindy ne. Čas od času se jim to nemuselo líbit, ale my se museli neustále připravovat na vrchol sezony. Trénovali jsme tak po celou dobu a myslím, že se nám to vyplatilo. Bylo to pak vidět v sériích play off, které jsme odehráli na sedm zápasů. O fyzickém fondu oslabeného mužstva v kvalifikaci si jistě fanoušci udělali obrázek sami.

Které borce jste v té době považoval za lídry mužstva? Hráče, o které se bude tým v cestě za úspěchem opírat?

Mám to jinak. Spousta trenérů v tomto státě klade důraz na nějaké individuality. Pořád jde ale o kolektivní sport, a pokud mužstvo netáhne za jeden provaz, tak to pak k ničemu nevede. Od začátku jsem se soustředil hlavně na to, aby v týmu nebyly žádné problémy, aby nenastaly hádky, parta aby fungovala. Vedete k něčemu dospělé lidi, každý má nějaký problém, když ale obuje brusle, musí jít všechno stranou. Individuality vždycky porostou, pouze když bude šlapat celý kolektiv. Tak to u nás i bylo. Individuality se projevily až koncem sezony.

Bilance Dvora Králové nad Labem v dlouhodobé fázi soutěže
Rodos celkem 26 - 5 - 0 - 11 - 196:115 - 88 bodů
Rodos doma 13 - 3 - 0 - 5 - 96:51 - 45 bodů
Rodos venku 13 - 2 - 0 - 6 - 99:64 - 43 bodů

Na úvod jste sehráli obrovsky náročnou sérii s Mosteckými Lvy. Po pěti duelech jste na jejich ledě (!) čelili vyřazení, přesto Dvůr dva dny na to slavil postup. Jakým pro vás Severočeši byli soupeřem?

Velice těžkým a naprosto férovým. Most byl vůbec nejférovějším soupeřem v celé té úžasné sezoně. Mimochodem sehráli jsme s nimi dohromady 13 zápasů a všechny byly vyrovnané. Oni chtěli hrát neustále hokej, byly to nejlepší a na oko nejhezčí duely. Taky chtěli postoupit, hráli disciplinovaně, žádné záludnosti, naše měření s nimi se divákům muselo líbit.

Hlavně měli ale po pěti utkáních mečbol a vy jste do Mostu mířili s nožem na krku.

Je to tak. A víte co vám řeknu? Tady se všechno zlomilo. Šestý semifinálový zápas byl zlomovým v celé naší sezoně. Zvládli jsme ho tenkrát s obrovskou podporou našich fanoušků především bojovností. Do té doby jsme si na každého soupeře věřili, sebevědomí týmu bylo veliké. Jenže za toho stavu 2:3 na zápasy najednou přišla obrovská pokora. Ta mi před tím možná trochu chyběla. Při tomto utkání se to vše nějakým způsobem semklo a mužstvo začalo neuvěřitelně šlapat. Sebevědomí bylo dál, ale takové to zdravé.

Na rozdíl od finálového soka z Letňan, vy jste si museli projít rozhodujícím sedmým zápasem. Nepomohlo to nakonec mužstvo stmelit a dostat do psychické výhody?

Je to přesně tak, jak říkáte. Letňany proti Hronovu vyhrály sérii 4:0, měly to na pohodu, získaly sebevědomí, ale nepotřebovaly nijak tu zmiňovanou pokoru. My ji získali v té těžké situaci. Tady už pouhé sebevědomí nestačilo. Přitom samozřejmě i soupeř chtěl vyhrát. Cítil jsem ale, že jsme v něčem napřed a v posledním utkání na jejich ledě se to potvrdilo.

S mužstvem Letňan jste si vítězství 4:3 na zápasy zopakovali. Byla to však úplně jiná série, viďte? V čem nejvíc?

Souhlasím. Most měl zkušené mužstvo, podobně jako my hrál kombinační hokej. Letňany tolik zkušených borců neměly. Hlaváč, Chalupa, Kastner, to ano, ale jinak šlo spíš o mladé kluky. Na tamním menším kluzišti vyznávali modernější hokej s nahazováním puků a hrou do těla. Tady bylo důležité, že nám skvěle fungovala obrana. Naše hra měla řád, dobře jsme bránili a hlavně všichni hráli semknutí v jeden tým. I vámi zmiňované individuality se podřídily společnému cíli. Do toho fantastická forma gólmana. Poslední zápas v hale soupeře jsme si vyloženě pohlídali, každý dodržoval, co měl, to byl základní kámen úspěchu.

Do kvalifikace šel tým značně oslaben. Přesto podával neskutečné výkony. Čím si to vysvětlujete? Třeba tím, že z hráčů spadl tlak?

To si úplně nemyslím. Většina našich hráčů je zkušená, podobným tlakem už si ve svých kariérách prošli. To sebevědomí měli kluci po celou sezonu. Znovu ale musím zmínit tu pokoru, kterou získali až v obrovsky náročné sérii s Mostem. Pak už nás neopustila. Tlak tým uměl zvládat, dostal se na nějakou vítěznou vlnu a jelo se po ní. Druhá věc je, že jsme nikde nerozkřikovali velké kvalifikační cíle, přesto celé mužstvo chtělo skupinu vyhrát. Ten závěr sezony jsme si společně užívali, byla to parádní jízda. Budu se opakovat, ale velký dík patří Vasilu Teodoridisovi, jenž hráčům vytvořit perfektní podmínky.

Nejproduktivnější hráči mužstva
Jiří Půhoný 59 utkání, 94 bodů (39 branek, 55 asistencí)
Milan Valášek 59 utkání, 59 bodů (32 branek, 27 asistencí)
Dominik Dušek 58 utkání, 59 bodů (20 branek, 39 asistencí)
Jakub Luštinec, 56 utkání, 41 bodů (15 branek, 26 asistencí)
Tomáš Bláha, 52 utkání, 40 bodů (18 branek, 22 asistencí)

Co chybělo k tomu, aby se teď Dvůr účastnil baráže? A věřil jste, že se hráči budou o postup takhle rvát!?

Když jsem každým dalším zápasem viděl na týmu to odhodlání, tak vám řeknu jo, věřil jsem, že vyhrajeme. Nakonec šel dál šťastnější. Chyběli nám zranění hráči, to prostě rozhodlo. Proti armádě dvaadvaceti borců jsme šli vždy v šestnácti. Když soupeři potřebovali, poslali na led čtvrtou lajnu a odpočinuli si, my jsme takové možnosti neměli. Tábor měl navíc speciální pětky na přesilovky, jiné zase na oslabení. My to museli hrát pořád se stejnými kluky. Do toho ty dlouhé série play off ubraly síly, jeli jsme neustále na krev.

Vy jste se po celou sezonu mohli opřít o skvělou podporu publika. Jak se hraje před tak věrnými fanoušky, kteří vám jezdili fandit i do hal soupeřů?

Perfektně. Z pracovní pozice jsem toho poznal hodně v Mladé Boleslavi, ale aby se proti nám za celou sezonu nikdo neozval, to pro mě bylo prvně. Byly zápasy, které nám nevyšly, nikdo na náš přesto nepískal, když se prohrálo, diváci po odchodu hráčů do kabin tleskali. Upřímně, já jsem tohle nikdy nezažil. My jsme v Superfinále sice skončili druzí, ale naši fanoušci to své play off jednoznačně vyhráli. Za to jim moc děkuji. Hráči měli možnost po zápasech děkovat na ledě, já bych rád nyní. Byli nejlepší!

Byla pro vás i z pohledu diváků, například v Táboře, kvalifikace tím pravým vrcholem sezony?

Nejen v Táboře, hodně jich na nás přišlo také v Novém Jičíně. My si samozřejmě necelé čtyři tisícovky diváků v Táboře moc užili, ale u nás na zimáku to stejně bylo nejlepší. V posledním utkání doma s Táborem jsem zažil jednoznačně nejlepší atmosféru za celý letošní ročník, to byla fantazie.

Do sezony jste šli s nějakým kádrem, během základní části jej však majitel klubu posílil o mladé útočníky Lukáše Kučeru a Jaroslava Dvořáka. To byl velmi dobrý krok, souhlasíte?

Ono se u nás na začátku sezony vystřídalo více hráčů. Zmíním Martina Soukupa, Jirku Bucka, Petra Poppela. Všechno to jsou mladí kluci. Jenže tady je problém našeho hokeje. U těch kluků není vůle počkat si na šanci. Chtěli hned hrát, mít vyšší icetime. Nakonec sami odešli a nás v tu chvíli bylo málo. Lukáše jsem trénoval v Mladé Boleslavi, měli jsme mezi sebou dobrý vztah, proto byl pro nás dobrou volbou. Poté, co jsme přišli o Jardu Moučku, bylo potřeba sehnat ještě jednoho hráče a nakonec to dopadlo s Jardou Dvořákem. Oba na ledě ukázali, že to byla správná volba. Velký dík v tomto směru patří Vasilu Teodoridisovi, dokázal se s oběma hráči dohodnout na podmínkách a tým posílil. Byla to jak říkáte trefa do černého.

Obrovskými postavami našeho mužstva byli brankář Jaroslav Brázdil a útočník Jiří Půhoný. Oba svými výkony překračovali hranice druhé ligy. Co byste k tomu dodal?

Jednoznačně musím souhlasit. Pro mě je od mého příchodu do Dvora Králové nad Labem záhadou, že Jirka už nějaký čas nehraje Chance ligu. I na to téma jsem se s ním několikrát bavil. Říct mohu jedno. Nejen mě, ale myslím, že každého Jirkova spoluhráče a každého fanouška klubu musí těšit, že takový hokejista působí v klubu HC Rodos. Podobně je tomu u Jardy Brázdila. Znal jsem ho, věděl jsem, jak kvalitní je to gólman a on to jen potvrdil. Jen tu nastal jeden problém…

Povídejte.

Jarda chytal tak dobře, že to bylo těžké pro jeho dvojku. Tou byl od začátku sezony David Marek, ale ten zpočátku neměl štěstí a navíc pak bojoval se zdravotními problémy. Jedničce mužstva celý tým věřil a sám Jarda Brázdil mi řekl, že fyzicky celou sezonu odchytat zvládne. V tomto ohledu jsme vsadili na jednu kartu. Naštěstí vedle Davida zaskakovali na pozici dvojky i mladí kluci z Mladé Boleslavi, hlavně Radim Hradiský nám v tomto ohledu pomohl a nakonec si to s námi i hodně užil. Opomenout nemohu Denise Kozáka, jenž také týmu pomohl.

Jak vidíte budoucnost mužstva, které jste letos vedl?

To je pro mě nyní těžká otázka, v této době ještě není aktuální. Skončili jsme minulý týden, dali jsme si oddech. S šéfem klubu jsem v každodenním kontaktu, ale na ničem se zatím nedomlouváme, vše je otevřené.

A jak vidíte baráž o Chance ligu? Má podle vás Tábor proti Šumperku šanci? První duel na ledě soupeře prohrál 4:6.

Asi takhle. Je potřeba si uvědomit, že Tábor nehraje proti poslednímu týmu Chance ligy. Vždyť Šumperk byl pátý od konce a dva nebo tři body ho dělily od účasti v play off. Pod ním skončily týmy jako Ústí nad Labem, Benátky nad Jizerou, Havířov, Kadaň… S posledním by šance pro Tábor byly, takhle jim moc šancí nedávám. Na druhou stranu je otázkou, co udělala se Šumperkem měsíční pauza. Vyšší herní praxe se Jihočechům určitě bude hodit, ale podle mě se do toho Šumperk postupně dostane, má jednoznačně silnější kádr.

Nejen hráči, ale i vy trenéři toho za sezonu musíte mít dost. Jakým způsobem si teď od hokeje plánujete odpočinout?

Jsem rád, že si někdo všiml, že i trenéři si potřebují odpočinout (směje se). Hráči toho mají dost fyzicky, z ledu jsou unavení. Já měl zase bezesné noci, věřte mi, taky jsem se zpotil a navíc jsem každý zápas ještě „dohrával“ doma. V hlavě mi kolovaly myšlenky, co šlo udělat líp a co ne. Teď je ale čas na odpočinek. Budu se snažit trávit čas s manželkou, v sezoně toho tolik nebylo. Mám rád práci okolo baráku, je jaro, tak jej budu trávit na zahradě pročesáváním trávy a podobně. S manželkou milujeme golf, tak vyrazíme za sportem.

 

Tags: